Píšu vám dnes pomalý text. P-o-m-a-l-ý. A krátký. K-r-á-t-k-ý.
Pár řádků o tom, co se mi poslední dny honí hlavou, než usnu.
Že spánek nepotřebuje jen naše tělo, ale i naše duše. Často všedním dnem schoulená do klubíčka pod vrstvou informací, záměrů a termínů. Potichu dýchá a čeká na pozornost.
Unavené koleno totiž na sebe nenechá zapomenout. Tlačí a píchá.
Oblečeme ho do měkkých pyžam a usteleme mu v báječném povlečení.
Ale zapomenutá duše? Kromě bylinkového čaje nebo voňavého oleje, co ta si přeje?.
A tak si teď dávám „schůzky s duší”. Posledních pět minut před spaním. Ptám se jí, jak se má a co by si přála. Myslím tím něco malého reálného. Něco, co mě nezdrží od polévky, družiny ani e-mailů…
A víte, co mi řekla? „Dělejme spolu aspoň chvíli něco, u čeho je nám oběma dobře, a co:
- bys dřív nedělala,
- ti zpomalí tep,
- nemá žádný výsledek."
Tak jsem zavřela oči, chvíli dýchala a napadly mě: básničky. Četla jsem je jako malá, pak už nikdy. Teď je ta chvíle! Uklidila jsem si noční stolek a položila na něj tři vytištěné básničky. Všechny o spaní a od básníků, jejichž jména znám z dětství. Dvě dětské a jednu dospělou.
Čteme si, moje duše a já, jednu z nich p-o-m-a-l-u před spaním každý den. Ve frontě na pozornost nečekají žádné jiné, proto nemám důvod spěchat.
Čím víc je čtu, tím víc se dostávám za jejich slova. Možná tam někam blíž… k duši.
Tady jsou, můžete si dneska večer číst s námi.
František Hrubín: Průchod hvězdy
Roztříští se o skálu únavy,
spánkem bys zasněžila jako pěnou,
vždyť jinak vlna těl nám vyplaví
znovu tu hořkost, bárku potopenou.
Až ráno při bělostné snídani
rozlomím chléb, vzpomeň si na tu chvíli,
kdy ti tvou dlaň sevřenou v zdráhání
ty mocnosti také tak rozlomily.
Josek Kainar: Ptal se včera pána pán
Ptal se včera pána pán.
–Kudy tudy do Hajan? –
– To se dáte kolem plotu,
od Klímadel na Dřímotu,
z Dřímoty na Zívánky,
ze Zpívánek na Hajánek,
z Hajánek dál k Polospaní,
a tam dole, tam na stráni,
to už budou Hajany. –
– Děkuju vám, pane, moc. –
– Na shledanou. –
– Dobrou noc. –
Pavel Šrut: Uspávanka se sněhem a krásnou paní
V ledové sluji
z jinovatky krajku
okolo hrdla krásná paní má
a zpívá šeptem
zpívá uspávanku
a je to píseň celá stříbrná.
V zavátých úlech
včely střeží med,
ve sněhu zajíc
udělal si jamku,
a spi, můj hochu,
už i medvídek
celý se schoval
do zimního spánku.
V ledové sluji
z jinovatky krajku
okolo hrdla krásná paní má
a zpívá šeptem
zpívá uspávanku
a celou zem tou písní uspává.