Tenhle článek by se taky mohl jmenovat 5 drobných mikrotipů pro zdrchanou matku v čase viróz.
Poslední týdny jsou na domácí tempo výživné. Jak tak koukám - volám - zoomuju kolem sebe, není to u většiny mých kamarádek na trase rodina-obživa-karanténa-venčení psa-dlabání halloweenské dýně atd. o moc jiné.
A tak jsem si řekla, že si sepíšu, jak se mi v příštích 5 dnech podaří relaxovat. Ne, na odpoledního šlofíka si nárok nedělám, ale záměr zněl jasně: “Využij jakoukoli příležitost mít čas jen sama pro sebe a zapiš si ji.” No a znáte to - na co zaměříme pozornost, to roste. Takže, výsledek mě příjemně překvapil. Tady je:
5 drobných mikrotipů na relax v čase mezi mateřstvím a naducanými to-do listy
Pondělí - písničky
Ty si normálně skoro nepouštím, protože na mě doma většinu dne někdo mluví. Takže abych slyšela, protože jsem zvědavá a naslouchací máma, rádio bývá vypnuté. Anebo doma nikdo není a to zas chci pracovat. Tentokrát jsem to udělala jinak - dostala jsem těžko potlačitelnou chuť na Navarovou. Pro děti to znamenalo zastavit proud slov a odejít si stavět lego. 5 písniček jenom pro mě, než se uvařila polévka, a nabily mě energií na celé odpoledne. Malý krok pro lidstvo, velký pro jednu mámu.
Úterý - společné vaření se sousedkou
Říkáme si to dlouho a zatím skutek´utek´. Tak jsem ráno zazvonila u jejích dveří a pozvala ji i s dětmi k nám. Už roky mi připadá vážně neefektivní, že je sídliště plné rodičů, kteří vaří oběd jednomu nebo dvěma dětem. A o dveře dál další a další… Spojit se sice znamená obětovat kus vlastního pohodlí a odvážit se pustit sousedku i do nepořádku, který doma máme, ale přesně to jsem dneska udělala. Výsledek? Nasmály jsme a uvařily spolu báječný oběd. A to kafe po obědě - to se za odpočinek počítá stoprocentně. Cítila jsem se po něm čerstvá a hlavně - nasmátá do zásoby.
Středa - zrušená schůzka
Důležitý klient. Slíbená schůzka. Stojím odpoledne uprostřed obýváku a chystám se předat děti babičce. Nenamalovaná, v domácím oblečení a unavená. Vůbec nikam se mi nechce. A pak mě to napadne. Děti předávám babičce, omlouvám se klientovi, že bohužel nemůžu přijít, a lehám si pod deku na gauč. V tichu, se zavřenýma očima celou tuhle “ukradenou” schůzku proválím. Takhle vypadá blaženost. A svět - ten se ani tentokrát nezbořil!
Čtvrtek - mindfulness
Rozhovor s Martinou Chomátovou mě před časem inspiroval. Dneska vyzkouším jeden z jejích tipů, který sdílí. Vědomě procítit každý krok… šlapku jak se dotýká země.. ohnutý kotník... napnuté koleno…
Dávám si tohle cvičení párkrát kolem hřiště. Na děti mi chvíli dohlédne spolu-matka z lavičky a já se nořím do svého světa. Vnímám jen své nohy, jak kráčí. 3 minuty soustředění na tělo a cítím se nezvykle občerstvená. Tohle musím zkoumat víc. Co to asi umí, když to udělám častěji?
Pátek - voňavý čaj
Je říjen, ale krabička vánočního čaje od kolegy zatím leží v poličce nedotčena. Dneska přišel její den, kdy přitáhla moji pozornost. No, proč ne? Rýma ze školky zdá se být na ústupu, nálada v týmu dobrá. Využívám chvíle, kdy na koberci intenzivně roste věž z lega, oblékám si teplé oblečení a nesu si na balkon vypít svůj šálek vánočního čaje. Vychutnávám každý lok a přemýšlím to věcech, na které se v nejbližších dnech můžu těšit. Svět je fajn!
A pak, že to nejde. Do Vánoc zbývá pár týdnů a jestli si něco moc přeju, tak prožít je neunavená. Třeba je tohle cesta. Drobné odpočinky během dne, které se časem mohou stát většími a samozřejmějšími. Nevzdám to.
